S BUŤI NA FARMÁŘSKÝCH TRZÍCH

Dnes poprvé. 

4:30 vstávat!

5:30 nakládat v BUŤI stánek a zboží. 

Díky všem dobrovolníkům za pomoc! 

Od každého něco, pro každého kousek.

6:15 příjezd na trhy. 

6:15 - 7:30 stavění stánku a vybalování zboží. 

Vypadalo to složitě, ale nakonec to bylo celkem jednoduché.

Tržiště se pomalu zaplňuje. 

Cedule už visí. Zboží se naskladňuje.

8:00 - 12:00 prodej zboží Českého západu

8:00 - 12:00 - nákup dobrot, já - 2 siveny na oběd, jeden lovečák ke sváče, pár paliček česneku, kolegyně Irča - jednu keramickou kočku, tašku zvěřinových klobás - jo jo, máme rádi maso ;-)

Návštěvníků bylo hodně. 

12:00 - balení a odjezd 

A jak se prodávalo? Na to, že jsme neprodávali jídlo a byli jsme jakýsi doplňkový sortiment, dobře. Lidé nás už znají a povědomí o BUŤI pomalu, ale jistě stoupá. Zboží je kvalitní a ceny nízké. A dá se z čeho vybírat - tašky, kabelky, pytlíky na pečivo, na bylinky. Zástěry, chňapky.

Kdo to nestihl nebo je zdaleka, může nakupovat tady. A kdo by chtěl do BUŤI, tak může sem nebo rovnou sem. 

Zdravím všechny, kteří se zastavili na kus řeči a děkuji pořadateli, že nás vzal s sebou.

SÍTOTISK

Miluji kresby svých dětí a nejvíce starší dcerky Elenky. Je jí skoro 7 a má velkou fantazii. Proto, když jsem dostala možnost si něco natisknout formou klasického sítotisku, volba byla jasná. Bude to jeden z jejích obrázků. A protože dcerky jsou 2, vybereme obrázky 2. Tady jsou některé z nich.

Prvotní záměr kurzu bylo vyzkoušet něco nového a pokud to půjde a bude to vhodné, uplatnit to v rámci práce chráněných textilních dílen občanského sdružení Český západ, který je mým zaměstnavatelem. Jaké zboží šijí a prodávají, můžete nahlédnout třeba zde. 

Takže, kresby bylo potřeba upravit a pak následně některé z nich vybrat. Trochu jsem si je doladila podle svého. 

A pak hurá na kurz!

Byla to báječná zkušenost. Další technika, která by mě moc bavila a ve které bych byla, troufám si to říct, dobrá. Jen s odbytem by byl asi trochu problém. Nechám tedy sítotisk těm, kteří jsou v něm dobří. A zůstanu u těch pár kousků, které nosí moje děti. 

Pokud chcete vidět, jak to vypadá, když se to umí, nahlédněte třeba ke Svatce. 

KONEČNĚ!

Konečně mám opět zase pocit, že držím vše o něco pevněji ve svých rukou. 

Po 6 letech doma na rodičovské dovolené, srpnovém nástupu do práce a nástupu dětí do školy a školky byl v tom všem docela chaos. 

Po půl roce mohu konečně říct, že se vše konečně nějak poskládalo. V práci se mi daří, mladší Nina je ve školce spokojená, starší Elen je v první třídě šikovná a zbývá i trochu času na moje koníčky. 

Priority se uspořádaly dle správného pořadí. 

Velké poděkování patří mému manželovi, bez kterého by to 1. nešlo a za 2. by to nebylo ono. 

Kájo, díky! 

Nastal tedy opět čas vrátit se ke svým blogům, které vnímám jako formu sebereflexe a sebevyjádření. 

Budu tu s vámi opět ráda, přátelé!