V listopadu roku 2010 jsem byla pozvána do Snídaně s Novou, abych ukázala široké veřejnosti své šperky. Bylo to příjemné, milé, celý televizní tým byl z mé práce nadšený.
Mluvili jsem o steampunku, recyklaci a o podobných věcech. O tom, co všechno se dá zrecyklovat. Z čeho všeho se dají vyrobit šperky.... a pan kameraman Pavel mi zaslíbil svůj kardiostimulátor, který ještě toho času nosil uvnitř svého těla vedle svého srdce.
Kardiostimulátor mi opravdu jednoho dne přišel poštou. Byl uložený v lidském těle něco kolem 8 let a už dosloužil. Každých několik hodin pronikavě pípal a hlásil, že mu došly baterie. Je div, že poštou vůbec došel a že někdo nenahlásil, že na poště pípá bomba.
Dala jsem si ho na svůj pracovní stůl a přemýšlela, co s ním. Pan Pavel si přál vyrobit z něj šperk pro svou dceru, prý bydlí v Americe a přijede v květnu do Čech na návštěvu.
Krásné přání. Úplná srdeční záležitost!
Takhle vypadal, když se mi dostal poprvé do rukou. jedná se o poměrně těžší předmět a jak funguje, se můžete dočíst např. zde.
Tak ... a teď co s ním? Jak se do něj vůbec dostanu? Jak to bude uvnitř vypadat? Nedostanu elektrickou ránu? Nakonec mi pomohl jeden můj známý zlatník, který ho na mou žádost podélně rozřízl. Materiál, ze kterého je kardiostimulátor vyroben, je tak pevný, že můj známý dokonce zničil diamantový nástavec, kterým ho řezal. Ale rozřízl ho a to je hlavní.
Kardiostimulátor stále pípal a v noci nás pravidelně budil, museli jsme ho tedy nadobro rozebrat. O tento úkol jsem poprosila svého manžela, protože já se bojím i statické elektřiny. Manžel se pokoušel, párkrát dostal pořádnou ránu a řekl, že tohle tedy fakt dělat nebude. Shodou okolností jsem mluvila s kamarádkou a ta má známého elektrikáře, prý ho rozebere on. Sršely z něj jiskry, ale povedlo se.
Tak super. A tady to je:
Více už rozebrat nešel. Část se zničila. Kardiostimulátor však konečně přestal pípat a konečně mi někdo vysvětlil, jak na tuhle věcičku sahat a přitom nedostat elektrickou ránu. Stačilo 2 správné drátky dát od sebe. Stejně je pořád ale ta zelenočerná obdélníková věcička pod proudem a tudíž pro mě nepoužitelná. Ale to nevadí.
A co dál?
Dál plynuly dny a já jsem čekala, až se mi v hlavě urodí ten správný nápad hodný takového vzácného materiálu. A jednoho dne tu byl. Moje myšlenka a zpracování ruku v ruce daly vzniknout dvěma skutečně originálním a nápaditým šperkům.
Náhrdelník jsem nazvala "Mé srdce tluče pro tebe" a zelenou brož "Srdce buší, život utíká"
Materiál: rozebraný kardiostimulátor, hodinářské součástky, křišťálová pryskyřice.
Oba dva šperky věnuji panu Pavlovi. Je to krásný dárek od otce pro svou dceru.
Jsem ráda za tuhle výzvu. Děkuji!
