Úvaha o kráse a barvě
Existuje obecná shoda o tom co je krásné? Do jaké míry je to ovlivněno takovými faktory jako je paměť minulých životů, genetický vklad po předcích, doba a místo na zeměkouli kde se člověk narodil a kde žije, výchova, vědomosti, věk? Jsme schopni bezpečně rozeznat krásu vzniklou ve staré Číně, Řecku, Egyptě, ba ještě dále, krásu, kterou stvořil prehistorický lovec na stěnách jeskyní. Tento člověk je z dnešního pohledu označován za primitivního. Jak je tedy možné, že my to nedokážeme? Od které doby začala vznikat krása účelově falešná, označovaná v umění za kýč a kde je její hranice? Je to oko, mozek nebo srdce, kdo má libé pocity při sledování skladby barevných tónů? Oko rozezná stovky barevných odstínů. Co je to barva? Substance odrážející světelné spektrum. Její nejen optická kvalita záleží na materiálu, který toto spektrum rozkládá. Čím vnímáme barvu, když někteří nevidomí jsou schopni barvu rozeznávat? Pod obchodní značkou jednoho tónu se skrývá škála rozdílných kvalit stejně jako u chutí pod označením houska nebo rajče. Eskymáci mají bohatou barevnou stupnici bílých. Jak to, že řekneme „teď ano, teď ne“? Shodnou se na tom dva lidé, kteří spolu žijí nebo i ostatní? Jak to, že někdy ano a někdy ne? Jsou lidé, kteří se většinu dne a většinu života dívají v umělém světle na monitor, schopni tyto podstatné rozdíly, které utváří kvalitu života, rozeznat? Jak to, že někdo ano a někdo ne? Proč se nám zdá být krásnější barva, jejíž celkový tón je utvořen z jiných barev, jako látka utkaná z různě barevných nitek? Stejně tak, jako život člověka prožitý s plným vědomím prožitku nebo den, který se podobá krystalu s množstvím fazet zážitků a pocitů. Jak funguje zákon kontrastů, kdy barva komplementární dá vyniknout té druhé? Ovlivňují se navzájem barva, tvar a kompozice ? Jak to, že dlouhý pobyt ve tmě nám umožní vidět jako nikdy před tím? Existuje fyzický hlad po kráse, jehož ukojení přináší slastný pocit naplnění? Na všechny tyto otázky existují odpovědi. Kdybychom však ztratili úžas nad těmito rozumem neuchopitelnými věcmi, který provází jakýkoli tvůrčí proces, byli bychom mrtví.
Existuje obecná shoda o tom co je krásné? Do jaké míry je to ovlivněno takovými faktory jako je paměť minulých životů, genetický vklad po předcích, doba a místo na zeměkouli kde se člověk narodil a kde žije, výchova, vědomosti, věk? Jsme schopni bezpečně rozeznat krásu vzniklou ve staré Číně, Řecku, Egyptě, ba ještě dále, krásu, kterou stvořil prehistorický lovec na stěnách jeskyní. Tento člověk je z dnešního pohledu označován za primitivního. Jak je tedy možné, že my to nedokážeme? Od které doby začala vznikat krása účelově falešná, označovaná v umění za kýč a kde je její hranice? Je to oko, mozek nebo srdce, kdo má libé pocity při sledování skladby barevných tónů? Oko rozezná stovky barevných odstínů. Co je to barva? Substance odrážející světelné spektrum. Její nejen optická kvalita záleží na materiálu, který toto spektrum rozkládá. Čím vnímáme barvu, když někteří nevidomí jsou schopni barvu rozeznávat? Pod obchodní značkou jednoho tónu se skrývá škála rozdílných kvalit stejně jako u chutí pod označením houska nebo rajče. Eskymáci mají bohatou barevnou stupnici bílých. Jak to, že řekneme „teď ano, teď ne“? Shodnou se na tom dva lidé, kteří spolu žijí nebo i ostatní? Jak to, že někdy ano a někdy ne? Jsou lidé, kteří se většinu dne a většinu života dívají v umělém světle na monitor, schopni tyto podstatné rozdíly, které utváří kvalitu života, rozeznat? Jak to, že někdo ano a někdo ne? Proč se nám zdá být krásnější barva, jejíž celkový tón je utvořen z jiných barev, jako látka utkaná z různě barevných nitek? Stejně tak, jako život člověka prožitý s plným vědomím prožitku nebo den, který se podobá krystalu s množstvím fazet zážitků a pocitů. Jak funguje zákon kontrastů, kdy barva komplementární dá vyniknout té druhé? Ovlivňují se navzájem barva, tvar a kompozice ? Jak to, že dlouhý pobyt ve tmě nám umožní vidět jako nikdy před tím? Existuje fyzický hlad po kráse, jehož ukojení přináší slastný pocit naplnění? Na všechny tyto otázky existují odpovědi. Kdybychom však ztratili úžas nad těmito rozumem neuchopitelnými věcmi, který provází jakýkoli tvůrčí proces, byli bychom mrtví.
zdroj: Galerie města Plzně (http://www.galerie-plzen.cz/index.php?list=2_1&php=1&vystava=136)
František Skála, pro mě do včerejška neznámý pojem, dnes jsme se skrze jeho díla potkali a jsem obohacena. Jeho díla jsou blízká mému srdci. Nevyužité věci dostávají novou šanci žít v nových podobách bytí.
Jestli budete mít cestu, zastavte se, stojí to za to. Vstup 20 Kč.
Jani do kdy to je? Že bychom si udělali výlet? ;-)
OdpovědětVymazat